Návrat králů - divadelní hra

NÁVRAT KRÁLŮ

Divadelní hra určená pro Šermířský historický spolek Viator

Bitevní pole, kde došlo nedávno ke střetů vojsk Jihu a Severu. Rytíř Jihu - Záviš z Flaškejna kráčí sem a tam . Obchází mrtvé, hledá svého krále na bojišti. Přichází Rytíř Slávek z Pakonic.

Záviš z Flaškejna:

Všude jen přízraky a temné stíny vidím, nikde však – dobří lidé ze Severu, neviděli jste zde zraněného Václava, mého krále? … Nevíte, nebo jen mlčíte? Zdá se vám naše válka nespravedlivá? V čestné bitvě jsme se zde utkali s vašim králem Karlem! Ač nerozhodná bitva byla, mír vám přinesla. Tak povězte, neviděli jste zde našeho krále? Rozčílen Najdu ho sám!

Slávek z Pakonic: Hrozivým hlasem.

Stůj! Co pohledáváš tady, sám mezi padlými? Mluv, sic pohltí tě peklo Jižane! Tak mluv!

Záviš z Flaškejna:

                Je po bitvě, nemá cenu se zde bít. Raději mi pomoz, nebo se kliď z cesty pane-

Slávek z Pakonic:

Slávek z Pakonic, jméno mé. Rytíř krále Karla ze Severu. A tys nepřítel mého krále, stejně tak jako jsi i můj. Jako dvounohý vlk obcházíš padlé na bojišti, určitě abys je oloupil! Tasí meč

Záviš z Flaškejna:

Urážej si, jak chceš, Pako ze Slávkonic, já jsem Záviš z Flaškejna rytíř Václava, krále z Jihu. Nebiji se s opilými a raněnými, hledám -

Slávek z Pakonic:

                Spravedlivou smrt? Tak to jsi tu správně loupeživý Flaško!

PRVNÍ SOUBOJ, ZÁVIŠ MÁ PROTI VZTEKLÉMU SLÁVKOVI NAVRCH A ODZBROJÍ HO.

Slávek z Pakonic:

                Vyhrál jsi. Nuže dokonči, proč jsi přišel!

Záviš z Flaškejna:

                A proč si myslíš, že jsem tady?

Slávek z Pakonic:

Abys dorážel raněné a unavené muže Severu. Konej, jak ti svědomí velí, a ukonči můj život. Snad mi bude odpuštěno, že jsem nesplnil svůj úkol.

Záviš z Flaškejna: S křikem naznačí, že poraženého doráží, ale na poslední chvíli zabodne meč do země, podávaje Slávkovi paži.

                Také jsem byl poslán s úkolem, ale vznešenějším než si myslíš, rytíři Slávku. V bitevní vřavě se               ztratil náš král Václav. Mou povinností je abych jej přivedl zpět, ať už raněného nebo –

Slávek z Pakonic:

                Mým úkolem je také najít našeho krále Karla. Během střetu našich vojsk s vašimi kamsi             zapadl a od té doby ho nikdo neviděl.

Záviš z Flaškejna:

                Ke střetu muselo dojít nedaleko tohoto místa –

Slávek z Pakonic:

Pak tedy spojme své síly a hledejme své pány a krále. Zapomeňme alespoň na tento den vzájemné nepřátelství. Oba naše úkoly jsou vznešené a bude-li              při nás osud stát, své panovníky opět nalezneme a budou zdrávi, snad jen trochu otřeseni.

Záviš z Flaškejna:

Doufám, že tím neporušuji přísahu, ale dobrá. Někde tady musí být oba naši králové… Tady! Když byla vaše úskočná pěchota tlačena zpět, vyslali jste svou zpropadenou jízdu a napadli nás na křídlech. Někde tady –

Slávek z Pakonic:

Byl jsem jedním z jezdců, a pokud si pamatuji tak vaši bídní střelci nedbali, že v houfu bojujících mají své vlastní muže a nebáli se pouštět nekonečné salvy, jež rozsívaly smrt po poli.

Záviš z Flaškejna:

Zoufalé časy volají i po drastických činech. Kdyby vaši sabotéři neznehodnotili naše zásoby,
                byli bychom schopni bojovat v plné síle a nemuseli bychom úskokem obětovat pěchotu, která vás vlákala do pasti.

Slávek z Pakonic:

Jakmile salvy přestaly, přijela vaše jízda. V ní jsi jako rytíř musel být i ty. Mrzačili jste nás. Na našich koních, které jste ukradli poddaným ze Severu, stejně jako dobytek, drůbež a zrno!

Záviš z Flaškejna: rozčílen

Pokud vím, byli jste první, kdo začali okrádat pocestné na našich cestách a plenit Jižanské vesnice a osady!
Tasí meč

DRUHÝ SOUBOJ, SLÁVEK MÁ PROTI ZÁVIŠOVI NAVRCH A ODZBROJÍ HO.

Záviš z Flaškejna:

                No tak na co čekáš, Slávku z Pakonic? Urazil jsem tě, čest ti velí mě skolit!

Slávek z Pakonic:

Čest mi velí ušetřit toho, kdož čestně porazil a ušetřil i mne. Záviši, je jedno kdo válku začal,     nepravosti se děly na obou stranách. V právu není nikdo, neboť si žádat taková jatka, kvůli nešťastným událostem… Válce šlo ještě zabránit a sjednat pořádek… Nyní může být mír, jen     potřebujeme naše krále, aby jej zjednali a –  

V prachu spatří válet se zlatou korunu. Zvedne ji a začne čistit.

Královská koruna, leč nepatří Karlovi. Jeho nesla zlatou Orlici.

Záviš z Flaškejna:

                Ta je mého krále Václava. Stříbrná lvice jeho rodu. Musí být někde poblíž. Pomoz mi Slávku, já               pak za to žes ušetřil mne, pomohu tobě dále s hledáním.

Vítek z Kradberku: Vběhne na scénu a bere si korunu.

                Stříbrná jo? Ukaž? - Dík! Okusuje kov a dívá se přes slunce

To bude stříbro. Tak díky vám kolegové rytíři, že jste mi pomohli a běžte dál, tady mám fleka já!

Záviš z Flaškejna:

                Jak se opovažuješ? To je koruna Václava, krále Jižního království!

Vítek z Kradberku:

Podívejte se pane rytíři, teď je mu už stejně na nic! Proč by nemohla jít k někomu, komu pomůže více? Jemu to zdobilo lebku, jiným to nakrmí žaludek.

Záviš z Flaškejna:

                Zloději, prevíte, lotře! Tasí meč

                Za tahle neuctivá slova tě rozpárám od temene k tříslům a předhodím tě mrchožroutům!

SOUBOJ ZÁVIŠE A VÍTKA, VÍTEK NAD UNAVENÝM ZÁVIŠEM ZVÍTĚZÍ ALE KONEČNÉMU ÚDERU ZABRÁNÍ SLÁVEK

Vítek z Kradberku:

                Velice čestné, bojovat dva proti jednomu.

Slávek z Pakonic:

Ty vyprávěj o cti, když bojuješ s unaveným rytířem, jež prošel nedávno bitvou s mnoha zraněními! A vůbec! Kdo jsi, ty drzý ničemo?

Vítek z Kradberku:

Rytíř Vítek z nedalekého panství Kradberku, na jejímž území jste svedli bitvu. Pouze si zde vybírám penále, cla, daně, poplatky, úroky a úroky z úroků za devastaci, jež jste na tomto poli provedli.

Slávek z Pakonic:

Já věděl, že tě znám! Jsi Vítek z Kradberku.

Vítek z Kradberku:

No ty máš postřeh!

Slávek z Pakonic:

Není to tak dlouho, co již nejsi rytíř! Král Karel tě tvého titulu zbavil poté, co jsi podkopal jeho čest a pošpinil jméno celého království. Jsi jedním z těch co bez svolení a vyhlášení války plenil vesnice Jižního království a přepadal kupce, vše jen pro vlastní obohacení.

Tasí meč

Je mou povinností, tě, jménem Karla, krále Severu, jednou pro vždy zbavit života.

SOUBOJ SLÁVKA A VÍTKA, VÍTEK NAD UNAVENÝM SLÁVKEM ZVÍTĚZÍ ALE KONEČNÉMU ÚDERU ZABRÁNÍ ZÁVIŠ KDYŽ NALEZNE DRUHOU KORUNU

Záviš z Flaškejna: Ukazuje prstem k zemi

Koruna ze zlata!

Vítek z Kradberku: Nechá Slávka být a hledá korunu

                Kde?

Záviš z Flaškejna: Zvedá korunu ze země.

                Zlatá orlice rodu tvého krále, Slávku.

Vítek z Kradberku:

                Tak tu si beru, s dovolením – díky. Už vidím ty hřejivé kožešiny a cítím hrdlo chladící víno.

Slávek z Pakonic:

                Co jen může vést rytíře k takovýmto tužbám?!

Záviš z Flaškejna:

                Věčná hanba ti, Vítku – kdysi rytířem, nyní prachsprostým lapkou jsi!

Vítek z Kradberku:

Ne nadlouho, hlupáci. Tím že jste se navzájem se svými králi vraždili, navzájem jste se oslabili, pomohli jste tak sousedům z Východu a Západu aby se nabažili na vašich ubohých královstvích. Král Karel, kterému jsem kdysi sloužil, se obklopoval slabými hlupáky a vsadím svou kůži, že tvůj král Václav činil taktéž, Záviši.  Mně a spousta jiných chudých rytířů, kteří neměli přízeň našich králů, západní a východní nepřátelé zaplatili, abychom vyvolali válku mezi vámi! A podařilo se, Sever si vezme Východní království, Jih dostane Západ a já dostanu spousty zlata, statků a území!

Slávek z Pakonic:

Ne dokud tu jsme my a žije v nás trocha rytířství!

ZÁVĚREČNÝ SOUBOJ ZÁVIŠ SE SLÁVKEM PROTI VÍTKOVI, OBA HO SPOLEČNĚ NAKONEC DOKÁŽÍ PŘEMOCI A VÍTEK LEŽÍ ODZBROJEN PŘI ZEMI

Záviš z Flaškejna:

                Je konec, vzdej se!

Slávek z Pakonic:

                Karel! Můj král zde leží! Hle a vedle něj Václav, tvůj král, Záviši. Oni jsou mrtví – oni se…

Záviš z Flaškejna:

                Drží se za pravice jako staří přátelé, kterými bývali kdysi.

Slávek z Pakonic:

Zdá se, že v poslední chvilce prozřeli a vše si odpustili. Snad je toto vzkazem, ať nepřetrháváme přátelství mezi našimi vlastmi. Zde je pohřbíme a koruny doneseme zpět mladým princům. Jejich vláda i toto pole bude odkazem jejich mrtvých otců. Zrádce Vítek i ti ostatní budou ztrestáni, jak zasluhují. Jeho panství se stane společným územím našich zemí, kde budeme zasedat k přátelským i spojeneckým rozpravám. Ať je nám to poučením.

Záviš z Flaškejna:

Věčný smutek a žalost Severu i Jihu, od břehů jižních smaragdových moří až k štítům severních hor. Zbořená města, nářek žen a hořící lesy, jež do nocí planou jak pochodně mohyl. Věž vysokou postavte, ať skryje mrtvé ty kosti, pohřběte na tomto místě dva přátele Václava a Karla, zanechte je studené zemi, zde na hranicích vlastí, které milovali a za ně také padli. Ať je nám to poučením.

Překříží meče ve vzduchu.